Metro: Last Light - Chronicles pack DLC

Finální DLC nám předkládá poměrně hezký render s Chánem sedícím v křídou nakresleném kruhu a spoustou mutantů kolem něj. Jenže obrázek je obrázek a z hratelnosti jako takové nám neřekne vůbec nic. Proto je tu následující recenze, kterážto snad alespoň trochu naznačí, jakým směrem se právě vydaný Chronicles Pack vydává. Jak už je patrno z názvu, dočkáme se celkem tří krátkých příběhů hrstky dalších postav, které se nějakým způsobem prolínaly s příběhem Arťoma.

Pavel

První z nabízených příběhů nás přesune do kůže Pavla Igoreviče Morozova,  jednoho z mnoha vojáků frakce Rudých, kterému Arťom v hlavním příběhu zachránil krk (a jak to pak dopadlo určitě sami moc dobře víte). Příběh začíná v místnosti s generátorem, kam Pavla odtáhli přívrženci Reichu a hodlají jej využít ke špinavé práci. Plány se však trochu mění a Pavel z místnosti prchá s cílem dostat se k drezíně a zmizet zpátky k vlastním. Postupně tak budete procházet (opět) velice lineárním koridorem s několika málo lidskými protivníky a potichu polehoučku se jich zbavovat nenápadným podříznutím hrdla, dokud se nezmocníte první brokovnice. Ani pak ale není situace o moc lepší, neboť nábojů je málo a střelba zcela logicky tropí moc hluku. A ten skutečně nepotřebujete. 

Hratelnost tedy jak sami tušíte ničím nepřekvapí, snad jen trochu zpestřujícím hledáním klíčů od trezorů, ve kterých se nachází další bonusová výbava navíc. Někdy to jsou náboje, jindy lékárničky a sem tam i nějaký ten dynamit.  Jenže je tu jedno velké ale. Pokud se stejně jako já rozhodnete pro nenápadný postup, nic z nalezených věcí stejně nevyužijete. Rozšoupnout se můžete ledatak v závěrečné pasáži, kdy se střelba celkem vyplatí. Hlavně proto, že protivníci jsou poměrně daleko a je snazší se jich proto zbavit několika přesnými výstřely směřovanými na hlavu a její co nejbližší okolí.

Anna

DLC s velkým, avšak neuvěřitelně zabitým potenciálem, dalo by se říci. Příběh začíná přesně tam, kde začínala i dějová linka základního Last Light, tedy na povrchu. Jakmile se v kůži Anny dostanete na první vyvýšenou pozici, následuje krytí dole pobíhajícího Arťoma před vlnami mutantů. Ten se po chvíli přesune dál a Anně nezbyde nic jiného, než spolu se svou věrnou odstřelovačkou změnit pozici. Zatímco Arťom pronásleduje Temného, držkatá slečna všechno sleduje hezky pěkně z povzdálí – včetně Arťomova únosu. V tomto okamžiku se situace vyostřuje a po nepříliš vydařeném sjezdu po laně dolu následuje přestřelka s celkem dvěma skupinami lidských protivníků. Po jejich zneškodnění následuje kratičká animace a... konec. Skutečně je to tak – hraní Anina příběhu vám zabere nějakých slabých deset až patnáct minut a na jeho konci se místo pocitu dobře odvedené práce dostaví akorát nechápavý výraz doprovázený lehce zvednutým obočím a větou „Tohle je jako všechno?“

Chán

I v posledním příběhu částečně platí povzdechnutí nad nepříliš dobře využitým potenciálem, který tohle DLC nabízí a se kterým evidentně lidé ve 4A Games neumí moc dobře pracovat. Celkem nečekaně se na začátku hry neocitáme v kůži Chána, ale jeho kolegy Ulmana, se kterým se vydal do tunelů metra zneškodnit projíždějící vlak Hanzy, do nějž se nakvartýrovala nezvaná skupinka Rudých. Náplní této rovněž krátké, avšak podstatně atmosféričtější epizody, je průchod skrz vlakovými soupravami, opuštěnými tunely, prodírání se hejny rozdivočených krys a vyhýbání se anomálii citlivé na jakýkoliv pohyb (která v pozdější části oběma hrdinům nemalou měrou pomůže v dalším postupu). 

V závěru se ale přeci jen na chvilku přepneme do (mladšího) Chána, abychom v relativně zajímavě vyvedené pasáži vyhodili do vzduchu zátaras u eskalátorů a podívali se na jedno nešťastné, avšak nutné rozhodnutí, ke kterému chtě nechtě muselo dojít. Je vidět, že se veškerá snaha upínala právě na to, jak hráčům ukázat, čím vším si Chán musel projít a že k tomu, jaký je, má pádný důvod. Jenže k čemu to, když celý tenhle pokus o navození tísnivého pocitu vyznívá do ztracena a v podstatě si ani neuvědomujete, že k něčemu vůbec došlo...

Těžko přetěžko hodnotit déelcéčka, a zvlášť v případě Metra. Komu stačí zhruba hodina a půl retrospektivních misí spolu s novou brokovnicí vyrobenou ze součástí z jízdního kola (a jako již tradičně mizerným překladem do češtiny z dílny Cenegy, který je plný chyb a překlepů), ten spokojený bude. Ti ostatní ale už asi tolik ne. Je samozřejmé, že za pět éček se žádní vývojáři nepřetrhnou, ale na druhou stranu když už za něco člověk chce peníze, mělo by to stát aspoň trochu za to. 

Vzato kolem a kolem je Chronicles Pack zhruba o úroveň níž, než dřívější Faction Pack (recenze zde), jehož reputaci hodně vylepšovalo hledání rozházených věcí v knihovně. Aktuální DLC však žádné podobné ozvláštnění nenabízí a tváří se spíš jako obyčejná vyvářka, která je tak nějak do počtu. Neurazí, ale ani nenadchne.