Splinter Cell: Blacklist - recenze

O co vlastně jde
Američani se začali až nebezpečně roztahovat po celé planetě a to se samozřejmě spoustě lidem nelíbí - a teroristům už tuplem ne. Proto se jedna takováhle organizovaná skupina rozhodla zakročit, a to rovnou ve velkém stylu. Jako první si vzali za cíl infiltrovat americkou vojenskou základnu, odtud odvysílat zprávu se svými požadavky a následně zmizet v duchu nejlepších akčních béček za doprovodu masivních explozí. Plán je prostý - pokud americká vláda nestáhne aktivně operující vojáky zpátky do rodné vlasti, tak každých sedm dní dojde k předem naplánovanému útoku na americkou infrastrukturu. Prezidentka Spojených států se tak uchyluje k poslední šanci, kterou představuje nejšpičkovější ze všech špičkových tajných agentů, Sam Fisher. 

Je, ale dlouho nebude.

Pevné zázemí
Fisherovi bude jako již tradičně asistovat Anna Grímmsdótir společně s dalšími třemi nesympatickými pohůnky - Briggsem, Colem a "chlápkem v kombinéze". První jmenovaný poskytuje Samovi podporu, druhý zmíněný hackne všechno, co hacknout jde a třetí je jenom do počtu. Celá tahle parta tvoří nově zformovaný úderný tým s názvem Fourth Echelon s povolením pracovat mimo rámec běžných zákonů.

Tady něco nehraje
Hned během intra vás silou rozběhnutého muflona praští do uší jedna zásadní změna. Michael Ironside (Samův dabér) byl vystřídán třicetiletým kanaďanem Ericem Johnsonem. Údajně proto, že by nyní třiašedesátiletý Ironside nezvládnul zároveň dabovat a ještě se postarat o motion capturing. Zásadním problémem je, že Johnson se na ztvárnění Sama prostě nehodí a pořád by vyšlo mnohem líp, kdyby mocap obstaral někdo mladší a hlas měl pod palcem pořád Ironside, který Samovi propůjčil nezaměnitelné charisma. Teď bohužel zní naprosto nezúčastněně a občas byste mu nejradši jednu natáhli. Jenže to i dalším postavám, které jsou jednak neuvěřitelně ploché a druhak se chovají naprosto nelogicky.

Někdy se může stát, že volba, zda zabít nebo ušetřit protivníka, vám
zůstane na monitoru strašit až do konce úrovně. Hezké...

Pro slečinky i profíky
Po intru přichází ke slovu výběr z celkem čtyř obtížností, kdy se každá liší schopností protivníků odhalit váš kradmý pohyb. Na té nejnižší jsou všichni nepřátelé vnímaví asi jako chlebový bochník, na té nejvyšší s názvem Perfekcionista je to už přeci jen o poznání lepší. Rozhodně potěší nemožnost doplňovat si co chvíli náboje v bednách rozmístěných všemožně po levelech nebo využívat schopnosti Označit a zabít (Mark and Execute). Ta se objevovala už v díle předchozím a s její pomocí šlo na dálku označit několik protivníků v řadě a všechny je posléze odpravit stisknutím jediného tlačítka. To sice jde i teď, ale pouze na nižších obtížnostech. Variabilně se mění i Samova výdrž, ale ani to neznamená, že by se Blacklist vyrovnal prvním třem vynikajícím dílům.

Bez upgradů to už nejde
Poslední dobou není hra, kde by alespoň v malé části nefigurovala možnost vylepšování výbavy. Blacklist jde ještě o kus dál a upgrady jsou k dispozici hned ve dvou rovinách. V té první vylepšujete a dokupujete čistou výbavu - obleky, rukavice, kalhoty, boty, zbraně, prostě všechno, co má Sam v dané misi u sebe, přičemž každá vylepšitelná část se dále dělí na tajné a bojové určení. Ve zkratce to znamená, že špionská výbava vám navýší ukazatele utajení (a tudíž nebudete tak snadno detekovatelní), bojová, jak už název napovídá, vám zajistí vyšší výdrž před nepřátelskou palbou. Je jen na vás, jakou zvolíte.

I agent Fisher čelí omezenému rozpočtu.

Zdaleka nekončíme
Druhá rovina pokrývá vylepšení velícího letadla jménem Paladin, ve kterém probíhají briefingy k misím a kde si můžete zvolit, do jaké mise se zrovna pustíte. Zde si můžete dokupovat například ubikace pro posádku, vylepšit zadržovací celu, posílit radar a tak dále. Stejně jako v předchozím případě tím získáte nejrůznější úlevy a schopnosti, ale bohužel povětšinou právě ty, které mají ten největší negativní dopad na samotnou hru. Mezi ty normálnější se řadí například rozšíření volných slotů na zvolenou výbavu či získání přístupu ke zbraňovým prototypům. Bohužel ale nechybí ani totální likvidátoři atmosféry, tvoření "lahůdkami" typu radar na obrazovce, zobrazení ikon sekundárních věcí k sebrání (které jinak musíte nacházet sami, pokud chcete pár bonusových bodů k dobru) a nesmí chybět ani rychlejší autoheal. Už aby tohle zjednodušování čert vzal.

Agentova výplatní páska
Veškerá vylepšení nakupujete za peníze utržené po dokončení úrovní dle toho, jak jste si počínali. Pokud však očekáváte, že k jejich získání se budete muset přeci jen snažit o kus víc než obvykle, jste vedle. Peníze přibývají až nechutně rychle a bezdůvodně a o tom, že celá tahle ekonomická stránka působí dost křečovitě, ani nemá cenu psát. Další dolary na přilepšenou dostáváte i za speciální akce, jakými jsou kupříkladu mnohonásobná zabití pistolí nebo puškou či omráčení z bezprostřední blízkosti.

Zas tak špatně se nevedlo...

Rozvážně neznamená nemotorně
Velkým problémem zůstává Samův pohyb, který je neskutečně pomalý a šouravý. Jako kdyby před každou akcí postava pokládala hráči otázku, jestli zvoleným směrem skutečně chce jít a jestli si to třeba náhodou nechce rozmyslet. Ono vůbec ovládání je zvláštní tak nějak celkově a šeredně trpí zaměřením na konzolové ovladače s malým počtem tlačítek. Nezřídka se vám stane, že místo omráčení teroristy kolem něj prostě omylem přeběhnete a otevřete dveře dvacet centimetrů za jeho zády, což samozřejmě vmžiku vede k vyvolání poplachu. A to všechno jenom proto, že akce a omráčení jsou přiřazeny na jednu jedinou klávesu. Občas se dokonce můžete uchýlit i k takovým vypečenostem, že téměř zalarmovanému nepříteli zabouchnete dveře přímo před nosem a ničeho si nevšimne. Aby toho náhodou nebylo málo, ještě se okamžitě přepne zpátky do klidového režimu a bude pokračovat v obchůzce.

Dvě polohy musí stačit
Samotnou kapitolou jest změna rychlosti chůze. Doby, kdy ji šlo precizně a hlavě efektivně kontrolovat kolečkem myši, jsou nenávratně pryč a místo kolečka nastupuje na řadu jediná klávesa, která přepíná mezi pomalou chůzí a během. Nic moc, hlavně s přihlédnutím k faktu, že hra z mně neznámého důvodu neustále a samovolně přepíná právě na běh. A ten se ke stealth přístupu rozhodně nehodí.

Přelez, podlez, někdy i potichu
Stejně jako v Convictionu i v Blacklistu je klíčem k úspěchu využívání překážek, za nimiž se Sam může krčit a přebíhat mezi nimi ve snaze nepozorovaně se protáhnout kolem všudypřítomného zla s kalašnikovy v rukou. Vtipné je, že během přebíhání většinou naděláte mnohem víc hluku, než kdybyste k překážce prostě doběhli. Bohužel pro vás hra tento postup vyžaduje, takže nezbyde nic jiného, než se s tím smířit.

Všechny zlikvidovat. Samozřejmě pistolí s neomezenou kapacitou nábojů.

Ve dvou se to lépe táhne
Kampaň pro jednoho hráče je složena z příběhových misí a ty jsou dále "obohaceny" ještě o mise nepříběhové, sloužící jen jako snadná brabčírna peněz k nákupu a vylepšování. Zatímco se kampaň ještě celkem snaží stealth přístupu držet, výše zmíněné vedlejší mise nabízí jen a pouze eliminaci předem určeného počtu nepřátel. V případě prozrazení dorazí posily, ale samotný cíl se nemění. Vzato kolem a kolem nejde o nic jiného, než o výplňovou vatu, které nemusíte věnovat žádnou pozornost a o nic se neochudíte. Pokud byste se náhodou nechtěli kampaní zabývat, můžete využít i kooperační režim a zavolat kamaráda, aby vám s ním pomohl (a zároveň tím dojmy ze hry povýšil o řád výš). A nebo se taky můžete pustit do multiplayeru, kde je na výběr hned z několika režimů. Ale o multiplayeru Splinter Cell nikdy nebyl.

Shrnuto a podtrženo
Blacklist nabízí poměrně plytký, filmovější a klišovitý příběh naplněný nezajímavými postavami, problematickou hratelností, systémem pevně nadefinovaných ukládacích bodů a spoustou zbytečných prvků. Součástí balíku je i lokalizace do češtiny, která se drží na celkem dobré úrovni, vyjma klasických humusů typu "Jseš na místě" a podobně. Překladatelům by nezaškodilo věnovat méně času debatám na Facebooku a víc se starat o svou práci. 

Blacklist je oproti Convictionu sice o kus lepší, ale ne zase o tolik, kolik by si tahle řada zasloužila. Ani tady se občas nevyhnete akčnímu vyvražďování, ať už se budete snažit sebevíc. Pokud jste nic víc neočekávali, budete asi spokojení. Ti ostatní udělají nejlíp, když si znovu rozehrají první tři díly.